Po předešlých výborných výsledcích a také výkonech, kdy jsme si nastavili laťku hodně vysoko, jsme se snažili na další domácí zápas připravit tak, abychom hlavně „nevyhořeli“ jak se to běžně stává.  Fanoušci Dolněmčí už přehodnotili také svoje požadavky na naši hru a je samozřejmě stále složitější je nezklamat, protože žádný strom neroste do nebe. Netajil jsem se tím, že dneska nám šlo ale hlavně o výsledek, protože mým takovým tajným cílem je umístění na  4. místě., což bych vzhledem k tomu, že do jarní části sezóny jsme vstupovali z desáté příčky, bral jako obrovský úspěch. Když k nám Mladcová přijela s jedenácti hráči bez náhradníků a prvních deset minut zápasu jsme jim téměř nepůjčili míč, brali jsme to jako hotovou věc a mysleli si, že je jenom otázkou času, kdy se začneme prosazovat i brankově. Klasicky jsme čekali, že hosté nám zřejmě výhru darují jen tak. Sice jsme neproměnili nějaké byť gólové šance, ale opak našich domněnek byl pravdou. Hosté hru postupně začali vyrovnávat. První poločas jsme ale i tak byli lepším týmem, když hosté měli jednu šanci z brejku, ale Kadlček nás podržel. Druhý poločas byl oboustranně plný nepřesností, nám úplně odpadla rozehrávka. Marně jsme hledali svoji formu. Fotbalově nám to nešlo, navíc jsme byli pozdě v soubojích.  Brankář hostů, hlavně jehož zásluhou bylo ale skóre dlouho bezbrankové, naštěstí pro nás neudržel Palíkův přímý a Libor Kadlček pohotově dorazil míč do sítě. Byla to odměna za to, že byl jediný hráč z obou mužstev, kterého napadlo dobíhat trestňák. V závěru zápasu byli už hosté pohyblivější, my jsme se snažili ubránit hubenou a šťastnou výhru, což se nám nakonec povedlo. Byl to pro nás hodně těžký zápas, protože jsme prostě nehráli dobře a Mladcová ukázala, že jim v týmu nechybí kvalita ani bojovnost. I takové zápasy je důležité zvládnout a já věřím, že nás vydřená výhra ještě psychicky posílí.