Hlavním úkolem pro dnešní zápas bylo rozloučit se s úctou nejenom s domácími fanoušky, ale také s triem dlouholetých opor našeho mužstva a to kapitánem Radkem Kadlčkem, Ivo Bídou a Kubou Šmehlíkem.

Do utkání vstoupili obě mužstva aktivně a vytvořili si nějaké šance. Na 1:0 vsítil branku pohotovou střelou ze dvaceti metrů Michael Palík. Poté jsme měli asi 7 nebezpečných střel, ale ani jedna v síti neskončila. Hosté měli rovněž dvě šance na srovnání, které promarnili. Už ve druhém poločase po sehraném signálu z rohového kopu milimetrově vymetl pavučinu Venca Ondřejka a na hřišti jsme už jasně dominovali. Na pokutový kop byl z branky vyslán Radek Kadlček a s přehledem zvýšil na 3:0. Poté se po rohu opět po secvičeném náběhu prosadil Míša Palík. V závěru chtěl z další penalty Venca Ondřejka napodobit mě a Tondu Panenku, ale asi každý včetně hostujícího gólmana jeho úmysl přečetl. Naštěstí nás dneska neproměněné vyložené šance nemusí mrzet, ale samostatné úniky Pavla Krchňáčka nebo Toma Hiblera by měli končit gólově. Musím ale říct, že Bojkovice se snažily hrát také kombinační fotbal a myslím, že to byl oboustranně hezký zápas. Jarní část sezóny s jednou prohrou pro nás skončila skvěle, 4. místa si vážíme a doufám, že kluci pochopili, jakým způsobem se k tomu dopracovali. Za celou sezónu jim stejně jako našim fanouškům ze srdce děkuji a přál bych si, aby našich 7 výher na Dolněmčanském stadionu v řadě přilákalo i diváky, kteří na fotbal kdysi bohužel zanevřeli.