Po předešlých výborných výsledcích a také výkonech, kdy jsme si nastavili laťku hodně vysoko, jsme se snažili na další domácí zápas připravit tak, abychom hlavně „nevyhořeli“ jak se to běžně stává.  Fanoušci Dolněmčí už přehodnotili také svoje požadavky na naši hru a je samozřejmě stále složitější je nezklamat, protože žádný strom neroste do nebe. Netajil jsem se tím, že dneska nám šlo ale hlavně o výsledek, protože mým takovým tajným cílem je umístění na  4. místě., což bych vzhledem k tomu, že do jarní části sezóny jsme vstupovali z desáté příčky, bral jako obrovský úspěch. Když k nám Mladcová přijela s jedenácti hráči bez náhradníků a prvních deset minut zápasu jsme jim téměř nepůjčili míč, brali jsme to jako hotovou věc a mysleli si, že je jenom otázkou času, kdy se začneme prosazovat i brankově. Klasicky jsme čekali, že hosté nám zřejmě výhru darují jen tak. Sice jsme neproměnili nějaké byť gólové šance, ale opak našich domněnek byl pravdou. Hosté hru postupně začali vyrovnávat. První poločas jsme ale i tak byli lepším týmem, když hosté měli jednu šanci z brejku, ale Kadlček nás podržel. Druhý poločas byl oboustranně plný nepřesností, nám úplně odpadla rozehrávka. Marně jsme hledali svoji formu. Fotbalově nám to nešlo, navíc jsme byli pozdě v soubojích.  Brankář hostů, hlavně jehož zásluhou bylo ale skóre dlouho bezbrankové, naštěstí pro nás neudržel Palíkův přímý a Libor Kadlček pohotově dorazil míč do sítě. Byla to odměna za to, že byl jediný hráč z obou mužstev, kterého napadlo dobíhat trestňák. V závěru zápasu byli už hosté pohyblivější, my jsme se snažili ubránit hubenou a šťastnou výhru, což se nám nakonec povedlo. Byl to pro nás hodně těžký zápas, protože jsme prostě nehráli dobře a Mladcová ukázala, že jim v týmu nechybí kvalita ani bojovnost. I takové zápasy je důležité zvládnout a já věřím, že nás vydřená výhra ještě psychicky posílí.

Bez zraněného Semanka, Petě Bobčíka, Romana Bobčíka a se stopkou pro Tomáše Tinku jsme vstupovali do zápasu proti Zborovicím s respektem, ale zároveň s obrovským odhodláním natáhnout šňůru letošní stoprocentní výherní bilance na domácím hřišti.

Na kvalitního soupeře jsme se poctivě v týdnu připravili a správně si na zápas nastavili myšlenky. Od úvodu jsme byli rychlejší, dravější i přesnější, přestože fotbalová kvalita byla viditelná na obou stranách. Zaslouženě jsme šli do vedení, když si Palík chytře dorazil svoji neproměněnou penaltu. Na 2:0 zvýšil po úniku Pavel Krchňáček a na 3:0 po pohotové rozehrávce nekompromisně zavěsil Ondřejka. V prvním poločase jsme mohli přidat ještě po krásných kombinacích nejméně dvě branky, ale skóre už jsme nenavýšili. Důležitou roli ale sehrál i Radek Kadlček v brance, který vychytal jeden samostatný únik soupeře a poradil si i s nevídanou malou domů od Libora Kadlčka, který v něj měl při této rozehrávce plnou důvěru 🙂

Do druhé půlky jsme šli s tím, že utkání je pořád otevřené, ale samozřejmě jsme si už rozdělili taktické pokyny a cíl byl získat tři body. Po krásné kombinační akci zvyšoval na 4:0 do prázdné branky Ondřejka. Hosté se poté zaslouženě také prosadili a snížili na 4:1. My jsme opět ale předvedli akci jako z exhibičního střetnutí a opět do prázdné navýšil na 5:1 Tomáš Stojaspal. V utkání byly poté na obou stranách vidět další šance, obě mužstva nastřelila tyčku. Už za rozhodnutého stavu jsme však v samotném závěru trošku polevili a dvakrát nezachytili náběh soupeře, který upravil výsledek na zajímavých a asi spravedlivých 5:3. Byl to pro diváky určitě pohledný a oboustranně kvalitní zápas, ze kterého zcela zaslouženě bereme tři body. Dneska si naprosto všichni kluci za přístup i výkon zaslouží pochvalu a respekt.